Dobrý den.
Jmenuji se Silvie Hučíková a jsem majitelkou FCI registrované chovatelské stanice 



A VŠECH PSŮ ŽIJÍCÍCH U NÁS

Jsme malou, takzvaně rodinnou, stanicí.
V naší chovatelské stanici budou VŽDY  odchována štěňátka s průkazem původu.
Se základy socializace a plným servisem. Poradíme, pomůžeme, stačí se jen zeptat. Třeba i na podle Vás hloupou otázku. Protože žádná otázka není hloupá a někdy může jít o základní informaci.

Kontaktujte nás, v sekci KONTAKT najdete veškeré kontakty (email, skype, ICQ, mobil)

 Jak to všechno začalo aneb jak belgičáci ke mně přišli.

Nebo jak jsem se k nim dostala já.

Mohla bych trošinku lhát a říct, že jsem celý život pracovala se psy a toužila po tomto plemeni.

Ovšem lež není to, co bych chtěla na svých stránkách.

Proto popravdě přiznávám, že od malička byli mou vášní koně. V každé stáji byl nejeden pes a stejně tak u nás jak u rodinného domečku, pak i v bytě byl součástí rodiny pejsek. 

A jak šly roky a já stále nevlastnila svého koníčka, naopak jsem o téměř svou kobylku přišla. Dokončila jsem školu a sháněla se po práci. Bohužel v oboru jsem nesehnala a nechala se zlákat do strážní služby. Vždy jsem byla tak nějak "akční" a proto jsem takovouhle práci vzala. Postupně jsem se seznamovala s odvětvími ostrahy až jsem se dostala do pozice psovoda. Tam jsem psiskům a jejich výcviku trošku více přišla na "chuť". Bodejť by ne, když jsem s hafanem trávila celou předlouhou směnu.

Tehdy jsem si v rámci "zvýšení platového ohodnocení" vzala z útulku fenečku SAANU. Byla to kříženka německého ovčáka snad s dogou nebo něčím podobným... Byla šikovná a svá. Dobře vychovaná a pohodová. I když měla své nedostatky, což si o ní můžete počíst když kliknete na zvýrazněné jméno. 

Když jsem se nechala zlákat k přestupu k jiné službě, nechával tam kolega pejska. Takový fajn chlupáč. Nebyl to německý ovčák. Měl zvláštní pohled a byl krásně zbarvený. Takový lvíček... měl hřívu podobně jako kolie. Skamarádila jsem se s ním a páneček ho tam nechával "sloužit" se mnou a Saanou. 

Moc šikovný pejsek. Prostě zlatíčko. Jmenoval se DOYL. Později jsem zjistila, že jde o křížence německého a belgického ovčáka. 

No a už to začalo. Vyhledala jsem si veškeré možné informace o belgických ovčácích a zamilovala se. 

Zbláznila jsem se do "chlupatých" variet. A když jsem s mamkou, které bydlím v domečku, probírala kterou varietu z těch dvou, zvítězil tervueren! A sháněla jsem štěňátko. 

Nebylo to ani zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo. Jak naschvál zrovna nebyla štěňátka a nebo zbyli kluci. Ale díky sousedícím fenám, nechtěla jsem psa - samce. Chetěla jsem taky "ženskou". 

Oklikou jsem se se dostala do kontaktu s paní Pisarčíkovou, která měla krátce nakrytou fenu a tak jsem si zamluvila štěňátko - fenečku. Naštěstí se fenečky narodily a k mé radosti i na mně "zbyla".

Nakonec jsme si 6. 11. 2006 jeli směr Hradec Králové pro naši Cherry (Cheery Cherry z Kovárny).

Jak šel čas, napadlo mě, že bychom mohli, když už se nám povedlo Cherry uchovnit a trochu s ní i pracovat, odchovat štěňátka. Tak trochu to nebylo z mé hlavy, ale tato myšlenka ve mně nějaký čas hlodala.

Zbláznila jsem se a nechala si registrovat chovatelskou stanici. Z nesmírných možností jsem si zamilovala právě GAN VIXEN, což ve welštině znamená "OD DRAČICE" (ovšem zpětným překladem Vám to vypíše něco jako Bystrouška) . A povedlo se. Byla to "volná možnost" a já mám radost.

Ovšem mezi tím jsem si to poněkud rozmyslela. Myšlenka dohlodala a Cherrynka štěňátka mít nebude. 

Jediné štěňátko, které se u nás momentálně vyskytuje je naše "posila" Kaja (Cajka od Dorrinky), kterou jsme si přivezli 31. 5. 2011.

Vzhledem ke komplikované povaze Kajušky ani ona nebude zakládající matkou naší chovatelské stanice. Počkáme si na třetí holčičku v pořadí a už možná nějaká štěňátka odchováme.

I to je hudba vzdálenější budoucnosti.
Ale jak se říká... nikdy neříkej nikdy...